Besh o Drom (HU)

Osmičlenná sestava, která se od dechovek z Balkánu liší zdravým pankáčským kořínkem i šířkou inspirace. Čerpá z cikánských stylů, Řecka, Jemenu a díky svému maďarsko-izraelskému kapelníkovi i z židovské hudby. Kombinuje cimbál se saxofony a orientálními bubny, na svědomí má totálně zdivočelé davy v Glastonbury i v Rudolstadtu, během turné v Kanadě hrála pro dvacetitisícové publikum. Nejlepší současná východoevropská skupina, která přesunula balkánskou invazi na taneční party 21. století. "Spanilá divoká jízda, která se nezdržuje pauzou na nádech," napsal o nich britský fRoots, který kapelu vybral pro svoji výroční kompilaci. Během posledních deseti let, kdy se Evropa učí poslouchat hudbu jiných kultur, se na našem kontinentě změnilo hudební klima: vzrostla poptávka po hudbě z Afriky, Balkánu i jiných exotických končin - což povzbudilo vznik nových skupin. Jeden z takových novotvarů - devítičlenný Besh o'droM - bychom mohli zařadit do "druhé generace" balkánsky hrajících kapel, inspirovaných syrovými cikánskými kutálkami jako Fanfare Ciocarlia, Kočani Orkestar či Taraf de Haidouks. Tahle povedená partička z Maďarska vymyslela, co by jednou stejně muselo přijít: naprosto šokující a ničivou fúzi pikantních rytmů i melodií z jihovýchodního konce Evropy. Dechy, cimbál, darbuka i velký buben, housle, akordeon, občas i DJ, a především nesestřelitelný pankáčský maniak Ádám Pettik v roli zpěváka. Kapela se hravě obejde bez sexy tanečnic a umělé mlhy a na podiu rozpoutá totální divočinu a řízený chaos, v němž má ovšem každé ťuknutí na cimbál své místo. Skupinu založili roku 1999 dva švagři - Gergely Barcza (saxofon) a Ádám Pettik (zpěv). Trojčlenného obsazení se nakonec rozrostlo na big band. Besh o'droM se nesnaží o věrné kopie lidových melodií. Tabu maďarských folkloristů porušil tím, že používá dechovou sekci. Skupina zpívá maďarsky, romsky, albánsky a řecky.